Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

Text děkovačky:
červeno-bílá
Bojová síla
Slavie
Praha
Vždycky jsme s Váma
                                    Po výhře
                                    Po prohře
                                   a proto
                                       Ať žije Slavie...

Císařská louka

Fotbal se ve Slavii hraje organizovaně od podzimu 1895. To byl založen fotbalový klub. A mezi první tradiční místa tréninku a hry patří Císařská (někdy též zmiňována Královská) louka. Tam na Smíchově se rodil pražský fotbal a nejeden velký fotbalový klub. Mladí hráči z klubu Slavie se tam scházeli po necelé dva roky. Koncem března 1896 se na Císařské louce odehrál turnaj pod názvem "Národní zápasy mužstev kopaný míč cvičících" a slávisté nemohli chybět. V prvním utkání své historie zvítězili nad AC Praha 5:0, pak sehráli první derby proti Spartě se sporným výsledkem 0:0. Jen ČFK Kickers bylo nad síly Slavie a celý turnaj vyhrálo.

Můžeme vzpomenout na první hřiště... Podkladem byla tráva, tyče byly přenosné, ale samozřejmě do země kotvené, místo břevna byla natažen provaz. Provazem bylo ohraničeno zároveň celé hřiště. Žádné tribuny, žádné ochozy. Vždyť fotbal byl na samém počátku své existence. Zábavou "pár" lidí.

Na podzim 1896 se hraje na Císařské louce mistrovství Čech. Startuje v něm i Slavia. Ale zásah školních profesorů těsně před zahájením derby se Spartou přináší mnoho zlé krve. Počátkem roku 1897 se slávisté s Císařskou loukou loučí. Fotbal se prosazuje i v dalších částech Prahy a kroky sešívaných míří na Letnou. Lokalitě sportu brzy tak zaslíbenou.

Letná

Letná byla již tehdy centrem společenského ruchu. Obchodovalo se tu, byly tu četné sklady, a také se tu hrálo. Nejrůznější spolky si tu zřizovaly hřiště. Sídlil tu fotbalový DFC Prag či AC Praha. Teď tedy přibývá Slavia Praha. Stěhování majetku klubu bylo jednoduché - pár tyčí, prken a beden.

První vyhlédnutý pozemek se nacházel v severovýchodní části, blízko dnešní třídy M. Horákové (a jak pozěji zjistíme - na místě Ministerstva vnitra). Pozemek se vysypal pískem, ohraničil provazem a zbudovala se provozní bouda. Když se psal leden 1899 hostila Slavia na tomto svém prvním vlastním hřišti výběr hráčů Berlína. První mezinárodní zápas Slavie. Hřiště bylo připravené - vykolíkované a nalajnované, od diváků oddělené provazem. Hrálo se bez branek.

V březnu sem zve Slavia Oxford. Stává se z toho velká společenská událost s rekordní návštěvou. Utkání (prohra 0:3) přihlíží 4000 diváků, další dva tisíce ještě v bezprostředním okolí hřiště.

 Stoupající prestiž Slavie a zájem Pražanů nastolil otázku vylepšení fotbalového prostředí. Vyjednávalo se roku 1900, a těsně před Vánoci získala Slavia pozemek pro nové hřiště (v blízkosti dnešní ulice Nad Štolou). Bezprostředním sousedem se stalo DFC Prag. Úpravy trvaly přes půl roku. Pozemek byl zatravněn, vybudovala se atletická dráha, vytvořil se klopený násep pro diváky. Postavila se jednopatrová dřevěná klubovna s šatnami a sprchami a mnoha dalšími místnostmi, např. i s čítárnou. V patře se nacházelo jedenáct loží s výhledem na hřiště, zvláštní pokoj pro hosty a skladiště. 15. září 1901 se slavnostně otvíralo utkáním s Allemanií Pforzheim. Brankový křest byl požehnaný - slávisté zvítězili 15:2.

Nový stadion - to byl velký skok v zázemí klubu! Základ aby se Slavia zařadila mezi kontinentální špičku jak výkony tak zařízením. Soupeři ze zahraničí se jen hrnuli. Nejvíce do hlediště lákali soupeři z Anglie. Na Southampton přišlo 4000 diváků, na Newcastle ještě o polovinu víc.

 Máme tedy první stadion. Klubu bude sloužit dlouhé roky. Až koncem třicátých let plánuje Slavia stavbu nového stadionu. Kapacita by měla být kolem padesátitisíc diváků. Jenže zánik republiky a nacistická vláda všechno odkládá.

Během války stadion Slavie přestává stačit potřebám. Od roku 1941 se tedy všechna derby hrají na Spartě.

Ba co hůř. V době Pražského povstání, 6. května 1945 nacisté podpálí tribuny. Dřevo je suché, hlediště neodolá. Stejně tak ani klubovna a sklad. Slavia nemá stadion, nemá nic. Celková škoda se odhaduje na více než 2,8 milionů korun.

Kopačky a dresy půjčují mnohé okolní fotbalové kluby. K zápasům slávisté zvou soupeře buď na hřiště Sparty či na Strahov, popř. prostě tam, kde možno. Mezitím se odklízí trosky a začíná se budovat od začátku. Tři roky potrvá čekání.


Když je v roce 1948 nový stadion Slavie dokončen, mění se únorem situace. 7. dubna sešívaní slaví otevření nového hřiště a ochozů, kapacita je až 22 tisíc diváků a imponuje moderní dřevěná tribuna (slávistickým fandům bude sloužit po dalších padesát let! jako hlavní tribuna v Edenu), divizní Čelákovice jsou pokořeny 11:1. Na následující ligový boj s Bohemians je vyprodáno, jenže sešívaní překvapivě prohrávají 2:3.

S Letnou má nový režim své velkolepé plány. Nový slávistický stadion v nich nefiguruje. Definitivní konec přichází roku 1951, kdy je stadion rozebrán. Tři roky se stadion stavěl, tři roky na něm sešívání mohli hrát. Nyní je konec. Stadionu, Slavie na Letné. Za pár týdnů zmizely ochozy, tribuny, hřiště, ale i okolní hřiště taktéž patřící k SK Slavia (pro házenou, košíkovou, tenis, volejbal atd.). I zde se dá škoda vyčíslit - snad 16 miliony korun.

Jako náhradu dostal klub 600 tisíc korun a slib, že do konce roku 1951 bude zbudováno nové hřiště ve Vršovicích. Toho roku také sešívaní poprvé opouštějí nejvyšší fotbalovou soutěž. Nastává hodně těžké období - bez hráčů, hřiště, ligy. Vrací se čas kočování. Hraje se na Strahově, na Spartě, trénuje se na hřišti ragbystů v Tróji, či když to vyjde na Letné.

Eden

 Stěhování Slavie do nového domova se stále oddaluje. Až na podzim roku 1953, přesně 27. září proti Křídlům vlasti (1:1) křtí nový stadion pojmenovaný po dr. Vackovi. V ochozech se nachází kolem 40 tisíc diváků, hlavní tribuna je ta nová dřevěná, přemístěná z Letné. V krátké době se ukazuje, že celá stavba proběhla příliš rychle. Bez větších průzkumů podloží a půdy. Lokalita bývalého rybníka novému stadionu nesvědčí. Jíl a agresívní látky v podloží vykonávají své. Upravovalo se za pochodu. Každopádně - sešívaní mají nový domov a vydrží v něm téměř tak dlouho jako na Letné. Až do roku 2000.

Mění se tím i spektrum fanoušků. Do Edenu začínají chodit na Slavii mnozí Vršovičtí a klub se během let v této části Prahy zabydluje. V šedesátých a sedmdesátých letech hostí stadion i utkání reprezentace, v Poháru mistrů zde několikrát hostuje Dukla či Sparta. Buduje se umělé osvětlení, které má slavnostní premiéru v srpnu 1976.

Od šedesátých let se začíná plánovat moderní stadion pro Slavii. Plánuje se i během let osmdesátých. Na svět přichází několik projektů, ale žádný se nerealizuje. Nutnost nového domova se stupňuje každým rokem. Po příchodu Borise Korbela opět aktivity ožívají. Počátkem devadesátých let Slavia hostuje ve Vršovicích či na Strahově, v Edenu se ruší východní tribuna. Složité majetkové poměry a odchod mecenáše Korbela vše hatí. Slavia se potupně vrací do Edenu. Proti hlavní tribuně se staví alespoň provizorní tribunka z lešení, kapacita stadionu klesá na 16 tisíc diváků. Přichází mistrovský titul, slavná cesta pohárem UEFA.

Stav se stává čím dál více neudržitelným. Mnohé zápasy evropských poháru se přesunují na Strahov. Vznikají nové projekty, optimismus budí vstup společnosti ENIC do Slavie. Nic ale není tak jednoduché. Po oficiálních prohlášeních přichází vystřízlivění, pak zklamání. ČMFS vyhlášený projekt Stadiony 2003, zaměřený na nutnou modernizaci fotbalových prostředí, pomalu tlačí Slavii mimo svůj domov ve Vršovicích. Definitivní rozloučení A- týmu a jeho fanoušků s Edenem se koná 13. května 2000. Posledním soupeřem jsou České Budějovice, odchází poraženy čerstvým vicemistrem 4:1, čemuž přihlíží na 4000 (?) diváků.

 Slávistické áčko od léta 2000 hraje svá utkání na Strahově, ale v Edenu ještě dlouho trénovalo. Pozemkové majetnické poměry stále nedovolovaly budovat nový stadion. Problémů bylo povíc. Ledy se hnuly až během roku 2003. To již první tým sešívaných polorozpadlý a pelyňkem zarostlý Eden definitivně opustil. Slavia získala četná úřední povolení a rozhodnutí, nakonec v prosinci slavnostně oznámila demolici stadionu v Edenu. Jako předzvěst následné stavby nového stadionu. V tu chvíli se sliboval termín slavnostního otevření na říjen 2005. V březnu 2004 je stržena historická dřevěná tribuna, která dovolovala přihlížet klubové historii od roku 1948...


--------------------------------------------------------------------------------------

Za ním vidím dlouhou cestu, pokrytou prachem a slávou. Je jako list historie, ve kterém jsou zapsána vzácná jména nezištných průkopníků celého našeho sportu. Jeho barvy znamenají příslušnost do velké slovanské rodiny a lahodící pohled na ně musí každého potěšit.

Bílá je čistota sportovní myšlenky a čestného boje, v němž protivník není nepřítelem, ale uznávaným soupeřem.

Červená je symbolem srdce, které celé vkládáme do svých zápasů.

A hvězda v bílém poli představuje stále novou naději, která povznáší mysl a sílí ducha i v chmurných obdobích nezdaru a neúspěchu.

Dvě odlišné sešívané poloviny ukazují, že žádný člověk, žádná věc nemají jen jednu stránku a že je nutno nalézt soulad mezi vůlí a citem, mezi silou a technickou jemností, mezi nadšením a zklamáním, mezi sluncem a stínem. A veselá nápadnost tohoto spojení svědčí o tom, že se sport musí provozovat s upřímnou radostí a že musí všem na hřišti i za bariérami přinášet radost a uspokojení...

V Edenu i na Strahově
Vždycky jsme s váma
Kdekoli a v každé době
Vždycky jsme s váma

Hrdí na svá slavná jména
Vždycky jsme s váma
Nikdy nejít na kolena
Vždycky jsme s váma

Pro tu radost fotbalovou
Vždycky jsme s váma
Pro slávu starou i novou
Vždycky jsme s váma

Sešívaný srdce máme
Vždycky jsme s váma
Nikdy vás v tom nenecháme
Vždycky jsme s váma

Pro krásu červenobílou
Vždycky jsme s váma
Se svou slávistickou vírou
Vždycky jsme s váma

V radosti i ve zklamání
Vždycky jsme s váma
Nikdo nám v tom nezabrání
Vždycky jsme s váma

Od pondělí do pondělí
Vždycky jsme s váma
Dokud nás smrt nerozdělí
Vždycky jsme s váma

                              Bílá,červená,to je náš život

bílá,červená,to je náš život,
fanoušcivěrní při sobě stojí,
z golů jsme veselí a taky pivo,
dresy a šály do boje zbrojí.

u srdce cítím tu naš hvězdu,
stadion opět burácí,
je nám tu dobře, v květnu i lednu,
náš křik se nikdy neztrácí.

kotel už rozjíždí oslavný písně,
SLAVII kupředu žene,
tímhle mi dostanem kluky svý z tísně,
slavia tři body bere.

slavia praha už zase válí,
každý soupeř se třese,
chvíli co chvíli se na zemi váli,
nemůže nestačí, berou ho křeče


                                   "Leškova elegie"

SK SLAVIA PRAHA,
Našla už konečně svého vraha,
Není to pomluva ani léčka,
Je to osobně inženýr Ležka.

Dřív jsem si myslel,
Ležka je stavař.
Jenže teď vidim,
Že je spíš hrobař.

Maketu staďáku,
Máme vskutku hezkou,
Ale já říkám Vám,
K čertu s tímhle Ležkou!

Co takhle vyhnat ho,
Šlo by to jak kdysi,
místo hráčů dnes v Edenu,
běhají jen krysy.

Dříve jsem býval naštvaný,
když byl jsem věčně druhý.
Jenže časy nastaly,
že i s námy je to tuhý

Bez penízků ve fotbale?
tak to je náš konec!
Leška už si doma cvičí,
jak zvonit na zvonec.

Jen směje se a vykrucuje,
ale žádné výsledky.
Ty kašpare počmáranej,
počkej co ty následky!!

Pořad říká:máme srdce,
srdce bíločervený.
Jenže ENIC pořád není,
s naším klubem spřízněný.

Semkneme se!Vydržíme!
hvězdu v srdci máme.
Pro jistotu do Strahova,
všichni přispěcháme.

Přispěcháme, zafandíme,
vyřveme si huby,
připomenem angličanům,
že i jejich jsou ty dluhy.

Připomenem angličaům,
co v NÁS vlastně mají,
vždyť i blbej Tottenham,
jak Blšany znají.

Potřebujem velký prachy,
nebo majitele z Čech.
Já snad věřím na zázraky,
na stadion a čest.

Už to vidím,plný EDEN,
každá ruka tleská.
výkonu i stadionu,
SLÁVKA už je česká.


                                Bílá,červená,to je náš život

Čekáme už celý století,
kdy Ležka z našich řad vyletí,
máme sny a taky jeho plány,
na staďák kde nikdy nejsme sami.

Už vidím jak Ležka odchází,
jdeme dál,vůbec nám neschází,
stalo se, v co jsme moc věřili,
stalo se Ležku jsme střelili!

SLAVIE-BÍLOČERVENÝ,SLAVIE...

Já bráním se svým slzám dojetí,
když s golem jsem se slávistou v obětí,
stačí když Vlček s Fořtem trefí bránu,
skončíme výhru slavit k ránu!

SLAVIE-BÍLOČERVENÝ,SLAVIE...

Na Eden průvod vychází,
ze Slávistů nikdo tam nechází,
na staďák, který jsme si tak přáli,
vkročíme a nebudem nikdy sami!!!!

SLAVIE-BÍLOČERVENÝ,SLAVIE...
SLAVIE-BÍLOČERVENÝ,SLAVIE...
SLAVIÉÉÉÉ



Edenští slávisté o Strahově  (nápěv: Kdyby byl Bavorov)

Kdyby stál ten Strahov co stojí Eden,
chodil bych na Slávku skoro každý den.
Ale že je za vodou, za Vltavou studenou,
nepřijdu na Strahov ani jedinou.

Věrní slávisté o Strahově (nápěv: Kdyby byl Bavorov)

Přestože nestojí Strahov co Eden,
chodíme na Slávku skoro každý den.
Neva že je za vodou, za Vltavou studenou,
nepřijdem o zápas ani jedinou.